SOCIOEKONOMICKÉ ÚDAJE

Abánie je zemědělsko-průmyslová země s rozvíjejícím se průmyslem, který je budován u nalezišť nerostů. V roce 1993 bylo v zemi celkem 1,54 mil. ekonomicky aktivních obyvatel, což představuje 46 % z celkového počtu obyvatel, nezaměstnanost dosahovala v roce 1997 14 %, ale blíží se k 28 %. Hrozivá je míra inflace, pohybuje se kolem 40 %. Albánie právě prodělává přerod k tržní ekonomice, více se současné situaci budu věnovat později. Z uvedených ekonomických faktorů (míra inflace, tvorba HDP) ihned poznáme , že se na evropské poměry jedná o velmi chudou zemi. Zahraniční obchod
Vyvážejí se hlavně rudy (chromová), ropa a její produkty, asfalt, olivový olej, ovoce, tabákové výrobky. Dovážejí se stroje, ocel a průmyslové zboží.

1.Zemědělství

Vytváří asi 54 % HDP. Převažuje rostlinná výroba. Ještě nadále združstevněné zemědělství pěstuje kukuřici, pšenici, zeleninu (v pobřežních nížinách a horských kotlinách), méně žito a rýži, v příhodných podmínkách se vyskytuje vinná réva nebo bavlna.Významné je pěstování tabáku, oliv a ovoce při pobřeží. Živočišná výroba byla původně orientována hlavně na chov ovcí a koz ( většina země hornatá), postupně se zvyšují stavy skotu a prasat. Nacházíme se v přímořské oblasti, nezastupitelnou roli má tedy i rybolov.

2.Průmysl

Vznikl až po druhé světové válce. Největší význam má průmysl těžební a zpracování nerostných surovin . Ropa se těží u měst Qytet Stalin a Selenice, odkud se vede ropovodem k pobřeží, dále přírodní asfalt a zemní plyn. Důležitá je těžba rud a výroba chrómu (Bulquice), mědi (Puke Rubik). Hnědé uhlí se těží u Tirany a Korce (Korci). Elektrická energie se získává v tepelných, ale hlavně v hydroelektrárnách ( asi 3/4, CIA Book of Facts5, uvádí až 96% - údaj k roku 1996) z bohatých vodních zdrojů.
Ovšem za nejrozvinutější je považován průmysl potravinářký - výroba olivového oleje, ovocných, zeleninových a rybích konzerv, tabákových výrobků, vína, destilátů, cukru dále pak a strojírenský průmysl (zemědělské stroje a zařízení). K novým odvětvím patří chemický, sklářský a keramický průmysl. Prosazuje se také výroba stavebních hmot (v Albánii se po otevření se světu relativně hodně staví) a zpracování dřeva.
Průmyslová centra:
Tirana - strojírenský (traktory a stroje), textilní
Dures (Drac) - loděnice
Elbasann - velký dřevozpracující kombinát.
Pozn: Z počtu jmenovaných průmyslových center se to na první pohled nezdá, ale znovu připomínám, že jde o hospodářsky nejslabší stát Evropy. Pojem "nejrozvinutější průmysl" zde značí poněkud jiný stav odvětví, než ve vyspělých státech. Pro lepší představu uvádím procentuální zastoupení ekonomicky aktivních obyvatel v jednotlivých sektorech: zemědělství - 47 % (vyspělé státy kolem 5%) průmysl - 31% služby - 22%

3.Doprava

V dopravě převažují silnice, z nichž nejdůležitější vede při pobřeží. Železnice jsou pouze dvě (z Drače do Tirany a do Pogradce), obě vybudované až po2. světové válce. Námořní loďstvo je malé.

4.Důležitá města

Hlavní město Tirana leží ve vnitrozemí. Stálou modernizací ztrácí dřívější orientální ráz. Je zde soustředěna většina průmyslu. Při pobřeží leží přístav Drač s 55 000 obyvateli, který je železnicí spojen s hlavním městem, a Vlore (Valona) s potravinářským průmyslem a těžbou soli. Na severu leží historické město Shkoder (Skadar), na jihu Korca.

5.Obyvatelstvo

asi tři čtvrtiny obyvatel pracují v zemědělství , avšak stále více lidí přechází do nově budovaných průmyslových závodů. Převážná část (asi dvě třetiny) jich žije na venkově. Do očí bijící je věkové složení obyvatelstva - téměř polovina je mladší patnácti let.

5.1. Národnostní složení obyvatel Albánie

Albánie je do značné míry jednonárodním státem. Kolem 98 % z celkového počtu obyvatel v roce 1994 představují Albánci. Jedinou výraznější menšinu představují Řekové (1,8 %). Z dalších populací podle četnosti to jsou: Romové, Aromuni, Makedonci, Černohorci.
Etnografické skupiny albánského národa:
Ghegové- sever země, hluboko do 20. století u nich přetrvávalo rodové zřízení a zvykové právo. Ghegský dialekt byl dříve literárním jazykem
Toskové - jižně od řeky Skhumbin, toskický dialekt byl v roce 1972 vzat za základ spisovného jazyka.

5.2. Albánci mimo území Albánie

Zatímco v samotné Albánii žije přibližně 3,4 mil. Albánců, předpokládá se, že mimo území státu žije přes 3 mil. dalších obyvatel hlásících se k albánské národnosti. Jsou především v blízkých zemích - Jugoslávii, Řecku a Itálii, ale také v Turecku, Bulharsku, Rumunsku a ve Spojených státech. Právě konflikty albánské menšiny s místním obyvatelstvem provincie Kosovo rozpoutaly válku v Kosovu, doprovázenou bombovými útoky NATO. Albánci se stále snaží opustit zemi jakýmkoli způsobem. K italskému pobřeží denně připlouvá nespočet vratkých loděk přecpaných uprchlíky.

5.3. Náboženství

Podle oficiálních statistik bylo v roce 1992 v Albánii 65 % obyvatelstva muslimů, 33 % křesťanů - z toho ortodoxní 20 %, katolíci 13 % a 2 % ostatní. Je to jediná evropská země s výraznou převahou islámského náboženství. Právě islám je hlavním pozůstatkem turecké nadvlády ( od počátku 15. století do roku 1912). Většina muslimů se hlásí k sunnitské větvi, jen necelá čtvrtina se považuje za liberálrnější. Katoličtí křesťané jsou soustředěni v severní části země (centrem je město Skadar), zatímco ortodoxní v jižní části země (Korce, Vlora, Berat, Gjirokaster). Zrušení zákazu náboženského života, patřilo mezi první ústupky vlády, která tak reagovala na mohutné protivládní demonstrace. Jako následek uvolnění náboženského života dochází v zemi k početné výstavbě honosných náboženských objektů, které se často na venkově skví jako něco, co do obrazu chatrných chaloupek nepatří.
Počet přístupů: